Tisíc miliard. Když premiér Andrej Babiš na začátku dubna v televizním projevu s bílou rouškou na obličeji oznamoval plánovanou pomoc ekonomice uzavřené kvůli epidemii čínské chřipky, znělo to impozantně. Vláda pak postupně přihazovala další a další miliardy, až se přislíbená pomoc vyšroubovala na 1,2 bilionu korun.

Jedna věc jsou ale tiskové konference a marketingové letáčky, a druhá věc skutečné činy. A ty prozatím nejsou vůbec přesvědčivé. Stále hlasitější stížnosti firem, že dostat se k pomoci je běh minovým polem, nyní potvrzují tvrdá data. Podle výpočtů serveru Hlídač státu reálná pomoc včetně odpuštění odvodů a záruk za úvěry dosáhla do půlky května, tedy šest týdnů od televizního vyhlášení bilionové výzvy, jen asi 25 miliard korun.

Nejvíc sype „Pětadvacítka“

Nejvíc se dosud osvědčil program pro OSVČ s familiárním názvem „Pětadvacítka“, v překladu pětistovka denně pro živnostníky, kterým kvůli krizi klesly příjmy. Ani ten se neobešel bez počátečních zmatků a úprav, nakonec ale díky němu dodnes téměř 450 tisíc živnostníků dostalo na 11 miliard.

ODDĚLOVAČ PRO ZAMKNUTÝ ČLÁNEK

Dalšími více než dvěma miliardami stát přispěl na platy 340 tisíc momentálně nepracujících zaměstnanců v programu Antivirus. Miliarda šla na ošetřovné 190 tisícům zaměstnanců, kteří zůstali s dětmi doma kvůli zavřeným školám. OSVČ přiznal stát ošetřovné později, a tak zatím dostali jen 180 milionů. To už je ale z přímé podpory všechno – jen asi 14 miliard.

Slušnou úsporu pro živnostníky představuje také odpuštění minimálních záloh na zdravotní a sociální pojištění od března do srpna. Ministerstvo spočítalo, že tím státní kasa přijde o 33 miliard; zároveň ale tyto peníze přímo nevyplácí – jen je nechává v kapsách OSVČ.

Naprostým fiaskem jsou pak zatím programy COVID, tedy státem (respektive Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou) zaručené úvěry. V prvním kole necelé dvě stovky firem získaly miliardu korun. Byl to doslova závod – peníze byly vyčerpané během chvíle. V druhém kole sliboval dvojministr dopravy a průmyslu Karel Havlíček dalších 35 miliard. Firmám se z něj ale povedlo načerpat úvěry jen za 6,3 miliardy – celkem uspělo něco přes tisíc podniků. Pro dodání měřítka: celkem je v Česku registrováno více než půl milionu akciovek a eseróček.

Ne že by o úvěry nebyl zájem. Problém je v nastavených podmínkách. ČMZRB ručí jen do výše 80 procent jistiny, a banky tak navíc po některých firmách chtějí také ručení směnkou. Mnoho žadatelů odchází s nepořízenou z doslova absurdních důvodů. Stát jim zakázal podnikat a kvůli tomu přišli o všechny tržby. Banka je ale odmítne s tím, že jsou příliš rizikoví – protože přišli o všechny tržby. 

Třetí kolo COVIDu je v přípravě a má se spustit do konce května. Ministr Havlíček program záruk za 150 miliard oznamoval téměř jako novodobý Marshallův plán. Už nyní ale z kuloárů zaznívají hlasy, že firmám vůbec radost neudělá.

Všetci kradnú

Důvodů, proč slibovaná pomoc zůstává v teoretické rovině, je více. Jedním z hlavních je fakt, že kabinet při plánování málo naslouchá byznysu. Příklad? V jednom z poradních orgánů vlády – NERVu – sedí mimo jiné Tomáš Salomon, šéf české banky s největším počtem klientů. Ministerstvo průmyslu si od něj ale zjevně poradit nenechalo. Ředitel České spořitelny totiž vysvětloval, proč nefungují v praxi záruky programu COVID, na twitteru místo na vládě. 

Dalším důvodem je přehnaná podezřívavost úřadů. Jako by se i dnes vláda řídila okřídleným Babišovským axiomem „všetci kradnú“ a raději nechala deset firem padnout, než by pomohla jedné, která to nepotřebuje. Podmínky pomoci jsou tak často velmi přísné a doprovází je zlověstné varování: Dobře si rozmyslete, jestli o peníze požádáte a máte na ně nárok. Kontroly jsou připraveny. Některé z firem, které si požádaly o kompenzaci části mezd zaměstnanců, se dokonce dočkaly návštěvy byrokratů z Úřadu práce ještě před tím, než jim přišly peníze.

Třetím důvodem je pak komplikovanost. Snad každý ze záchranných programů prošel mnoha změnami a úpravami a je doprovázen velkým papírováním. Některé formuláře byly tak složité, že je špatně vyplnily dvě třetiny žadatelů.

Pomoc firmám a podnikatelům v koronakrizi tak zatím zapadá do obvyklé píárové komunikace vlády: za úspěch se vydává to, co je teprve na papíře. Podobně jako kilometry dálnic nebo rychlobruslařské arény.