Je vlastně až s podivem, že ve 21. století je stále nutné „přiznat“ se ke své sexuální orientaci. Pokud člověk neporušuje zákony, nepřekračuje běžné zásady společenského chování, je přece úplně jedno, koho má rád nebo s kým žije, jestli je heterosexuál, nebo homosexuál.

Jenže v takovém prostředí ještě nežijeme. Ostatně o tom svědčí právě i „případ Jankto“, kterého na dálku podpořily mimo jiné slavné fotbalové velkokluby Real Madrid, Chelsea, Barcelona nebo Arsenal. Za normálních okolností by přece Jankto žádnou takovou veřejnou pomoc nepotřeboval. Každému (nebo alespoň skoro každému) by to bylo ukradené, vůbec by nad tím nepřemýšlel.

Ani by se nerozebíralo, o jak nevídaný krok šlo, jakou odvahu Jankto (nebo jakýkoli jiný sportovec) musel projevit nebo jak dlouho mu trvalo, než své odhodlání proměnil v čin a svou sexuální orientaci „vykřičel do světa“.

I tak ale může mít Janktovo oznámení jeden významný efekt. Může to být zásadní krok k tomu, aby se u ostatních homosexuálních sportovců už nic takového nemuselo řešit, že by jedno tabu definitivně skončilo. A my bychom si mohli jen vychutnávat fotbalové umění špičkových hráčů.